Jmenuji se Vašek. Chtěl bych se s vámi podělit o svůj příběh. V roce 2017 ve 26 letech, se mi stal úraz krční páteře. Při neopatrném skoku do vody jsem si zlomil dva krční obratle. Po probuzení po úraze mě čekalo velmi špatné překvapení, částečně jsem hýbal pouze rameny jinak celé tělo bylo nepohyblivé. Neustále se mi točila v hlavě myšlenka, je to sen a nebo je to realita? částečně oblbnutý po narkóze jsem nedokázal najít odpověď. Postupně mi však začalo docházet, že tohle je realita a další kroky byli boj o každý sval, který by se mohl vrátit zpět k normálu. Jako další etapa byla intenzivní rehabilitace a ta dohromady trvala půl roku. Tím ovšem rehabilitace neskončila, poté jsem dojížděl několikrát týdně na různá rehabilitační pracoviště v mém okolí. A to přetrvává až dodnes.
Když se zdálo, že mi život šlape přesně podle mých představ, tak přišel zlomový okamžik. Musel jsem přijmout fakt, že tenhle zlomek sekundy mi otočil život úplně naruby ve všech směrech. Moje vysněná práce byla ztracená. Pracoval jsem jako profesionální hasič (strojník) na stanici Pelhřimov. Pracoval jsem také jako brigádník řidič mixu u PSP a u Českomoravského betonu. Jsem vyučený truhlář a ve volných chvílích jsem se tomu také věnoval. Řemeslo jsem využil při rekonstrukci mého domu, kde jsem si udělal kuchyňskou linku, jídelní stůl, postel a jiné…
Moje veškeré koníčky byly také pryč. Jezdil jsem motokros pod klubem AMK Pelhřimov. Hrál jsem hokej, podnikovou ligu za obec Veselá. Hrál jsem také florbal. Žádný sport mi nebyl cizí, ale nejraději jsem měl adrenalinové a nyní bohužel, žádný z těchto sportu nemohou provozovat, bylo těžké vyrovnat se s tím, že nemám žádný adrenalin. Ležel jsem na lůžku, nebo jsem seděl na vozíku a přemýšlel jsem co vlastně teď budu dělat dál, mimo toho, že se musím snažit dát své tělo co nejvíce do kupy hned ze začátku. Tehdy mi byla velkou oporou moje přítelkyně a moje rodina včetně blízkých přátel. Nyní mi nejvíce pomáhá moje mamka a celá moje rodina, bez které bych v této situaci byl úplně ztracený, toho si mnoho vážím a také organizace Včelka a Charita.
Nyní je můj velký koníček modelaření. Mám model RC traktor a k němu i nějaké příslušenství, jako je pluh, zametací stroj, návěs, podmítač a sekačku, která bezvadně funguje na trávníku, ostatně všechny modely jsou plně funkční. Jako odměna za modelaření je sledovanost na mém „TikTok“ účtu s názvem RC_Farmer. Nyní tam mám necelých 85 tisíc fanoušků a některá videa mají až 7 milionů shlédnutí, což mi dělá velkou radost. Budu rád, když mě při odběru podpoříte i Vy.
Zjistil jsem, že i na vozíku se dají plnit sny a přání které jsem měl. Vždycky jsem chtěl letět letadlem a na to jsem také často po úraze myslel. Měl jsem myšlenky, že tohle přání už si bohužel splnit nemůžu a vyplnilo se mi hned dvakrát. Poprvé, když jsem dostal dárek na vyhlídkový let a podruhé dovolená u moře letecky. Ze začátku to vypadalo jako složitá záležitost, představa jak se asi dostanu do letadla, jak budu přesedat z vozíku na sedadlo v letadle byla dost divoká, ale jak jsem zjistil, „svět je na vozíčkáře připravený“, ne všude ale většinou ano a tak bych zase rád vyrazil do nějakého vzdáleného místa.
Smířit se s tím že jsem na vozíku je pro mě i po těch letech stále těžké a nikdy jsem nepřijal fakt, že takhle to zůstane, neboť si říkám, když ochotně přijmu tento stav tak tím pádem jsem vzdal boj o to, že se jednou na nohy zase postavím a proto věřím, že tenhle stav není konečný.
