Můj příběh

Jmenuji se Vašek, je mi 27 let, v září 2017 se mi stal úraz s poraněním krční páteře. Ochrnul jsem od ramenou dolů. Jsem na vozíčku a částečně hýbu levou,o něco méně pravou rukou. Na levé ruce mi funguje biceps a na pravé slabě biceps a ještě slaběji triceps. Sám jezdím na elektrickém vozíku, ale mám i mechanický. S mechanickým vozíkem moc metrů neujedu. Sám se nezvládnu napít, najíst, obléct atd. Mám to štěstí, že mám u své skvělé přítelkyně a snoubenky Anetky a u svých nejbližších dobré zázemí a podporu.

Jedním okamžikem se mi změnil celý život. Pracoval jsem na požární stanici v Pelhřimově jako profesionální hasič, chodil jsem vypomáhat do Českomoravského betonu jako řidič mixu, do PSP také jako řidič mixu. Ve volném čase jsem jezdil motokros, jezdil jsem na crosce Yamaha. Hrál za Veselou hokej, florbal, lyžoval, jezdil na kolečkových bruslích, chodil plavat. Byl jsem sportovec. Jako vyučený truhlář, jsem se ve volných chvílích věnoval řemeslu. Mým velkým koníčkem byly a stále jsou RC modely.

S přítelkyní bydlíme v domě v Libkově Vodě u Pelhřimova. Dům jsme koupili postavený, ale ve stavu který vyžadoval rekonstrukci. O tu jsem se takřka postaral sám – omítky, štuky, podlahy, atd. Vyrobil jsem nám kuchyňskou linku, stůl, manželskou postel. Po mém úrazu byla opět nutná rekonstrukce některých místností. Stále však nemáme hotovo, snažíme se o terénní úpravy, abych se mohl s vozíkem dostat po celé zahradě.

Jak říkám, jedním nešťastným okamžikem se mi otočil celý život vzhůru nohama.

Od úrazu jsem strávil devět měsíců v nemocničních zařízeních. Čtyři dny v Českých Budějovicích, jeden měsíc v pelhřimovské nemocnici, tři měsíce v Praze na spinální jednotce v nemocnici Motol a poslední přestup na pět měsíců v rehabilitačním ústavu Kladruby. Návrat domů byl krásný. Ale stále je to boj. Boj o každý funkční sval.

Makám na sobě a věřím, že se mezi skvělou hasičskou partu jednou vrátím.